Vyhledávání

Imunologie VŠ lékařství

Přednášky pro předmět „imunologie“ za zabývají především teoretickými aspekty imunitní odpovědi. Jsou popsány mechanismy specifické i nespecifické imunity, vzájemné vztahy mezi specifickou a nespecifickou imunitou stejně jako regulace imunitní odpovědi. Důležitou součástí přednáškového cyklu jsou i poznatky o regionalizaci imunitní odpovědi, stejně jako zvláštní kapitola o odpovědi imunitního systému na mikrobiální agens.

Problematika alergických stavov a imunológie

Prednáška pre poslucháčov UTV zo dňa 26.02.2008.

Imunita. Novodobá história rozvoja. Imunológia. Základné vlastnosti IS. Imunitný systém. Alergén. Ag + imunokompetentný ly. Imunitná odpoveď. Klinická imunológia. Z histórie alergológie. Imunopatologické reakcie. Mediátory anafylaxie. Alergické choroby - diagnostika, terapia. Hygienická hypotéza. Alergény. Imunológia starnutia. Zmeny IS počas starnutia.

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - I.část

V první kapitole jsou popsány základní funkce a charakteristiky imunitního systému. Imunitní systém se podílí na udržování homeostázy organismu. Druhá kapitola se zabývá bariérovými funkcemi těla a obrannými mechanismy. Ve třetí kapitole jsou popisovány vlastnosti antigenů. Většina antigenů patří do skupiny T-závislých antigenů, které jsou schopny vyvolat protilátkovou odpověď pouze při spolupráci B lymfocytů s TH buňkami. Čtvrtá kapitola charakterizuje receptory nespecifického imunitního systému a adhezivní molekuly. PRR (pattern-recognition receptors) receptory slouží k rozpoznání „nebezpečných struktur“ patogenních mikroorganismů. Významnou skupinu představují Toll-like receptory (TLR).

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - II. část

Druhý díl naší elektronické učebnice pokračuje v probírání základů klinické imunologie se zaměřením na nespecifický imunitní systém. První kapitola popisuje charakter a působení komplementového systému. Tento systém více než 20 sérových bílkovin představuje jednu z nejdůležitějších složek nespecifické imunity. Druhá a třetí kapitola se zabývá antigen prezentujícími buňkami, mezi něž patří makrofágy, dendritické buňky, monocyty a B lymfocyty. Kapitola popisuje vývoj buněk, jejich povrchové molekuly a funkci, jíž dominuje funkce antigen prezentační, představující spojnici mezi nespecifickým a specifickým imunitním systémem. HLA systém, o němž pojednává čtvrtá kapitola, je souborem povrchových, individuálně specifických molekul, díky nimž je imunitní systém schopen rozpoznat vlastní struktury od cizích. V páté kapitole je vysvětlena problematika cytokinů. Jde o signální molekuly, jimiž mezi sebou komunikují buňky imunitního systému, případně jimi regulují vlastní funkce. Cytokiny působí prostřednictvím specializovaných receptorů, často mají redundantní účinek a řadí se do různých skupin, např. podle struktury, převažujícího účinku ad. Tyto látky představují hlavní regulační mechanismy imunitního systému, které jsou v přehledu shrnuty v šesté kapitole. Sedmá kapitola naší učebnice se zabývá zánětem, což je obranná reakce organismu, která může být vyvolána chemickým či fyzikálním poškozením tkáně, mikrobiálním podnětem nebo nádorovým bujením.